Jedním z množství případů, kdy majitel nedokázal zabránit osudnému střetu svého psa s divočákem, je příběh Martiny Mušutové a jejího border teriéra. Dnes už má paní Mušutová druhého, neboť předchozího čtyřnohého miláčka Zaca jí roztrhalo divoké prase. "Bylo neštěstí, že ta bachyně měla zrovna selátka. Rozběhla se na všechny strany a začala kvičet, zatímco ona se vrátila a prostě ho chytla," popisuje Mušutová.
Skupinka selat s matkou, momentálně citlivou na cizí vetřelce, překvapila Zaca jen pár metrů od cesty, kde byl na procházce. I když měl lovecký výcvik a pět let pomáhal myslivcům, mimo jiné s naháněním divokých prasat, bachyně mu ukousla nohu. Zac proto byl následně utracen.
Podobné případy přiměly mysliveckou pojišťovnu k tomu, aby v loňském roce začala myslivcům vyplácet odškodné za uhynulé psy po souboji s kanci. "Divoké prase je neskutečně obratné a rychlé, proto takový pes v podstatě nemá šanci z podobného střetu vyváznout bez zranění nebo dokonce usmrcení," uvedl Martin Horálek z Českomoravské myslivecké jednoty.
Srpen v honitbě
V srpnu začíná doba lovu řady druhů naší spárkaté zvěře. Od 1. 8. můžeme lovit veškerou zvěř vysokou, mufloní, sičí, dospělou zvěř černou nebo holuba hřivnáče. Od 16. 8. pak dále zvěře daňčí, zvěř siky Dybovského a všechny druhy našich husí. Hned od počátku se zaměříme na průběrný odstřel samců I. věkové třídy a nevodících samic. První srpnová dekáda ještě skýtá možnost lovu srnců v říji. Často se stává, že po říji se nám srnci „ztratí“ a můžeme se s nimi se štěstím setkat teprve v září nebo jak tomu bývá až po skončení doby lovu.
Na strništích je poměrně solidní viditelnost i bez měsíčního svitu. Využijeme tedy jasných srpnových nocí k lovu černé zvěře. Volné pokosené plochy nám umožňují dobré obeznání zvěře, její přečtení a provedení bezpečného odstřelu. Bez omezení lovíme veškerá selata, rovněž lončáky, zvláště pak samičího pohlaví (jsou-li k rozeznání). V mysliveckém roce 2008 bylo uloveno více než 138 000 kusů černé zvěře, což je absolutní rekord v počtu úlovků v naší historii. Potvrdilo se tedy to, na co jsem v řadě předešlých úvodníků upozorňoval, stejně tak jako řada dalších odborníků. Jedná se o obrovskou populační explozi černé zvěře. Populace je tak velká, že z ní nejsme schopni odlovit ani přírůstek, natož pak sáhnout do „kmenových stavů“. Vzhledem k sociální a věkové struktuře populace prasete divokého bude v některých oblastech do budoucna nevyhnutelné provést redukci nositelek přírůstku – bachyní.
V srpnu probíhají žně, což předznamenává začátek myslivecké péče o zvěř. Zvěři i dalším volně žijícím živočichům se ve velmi krátké době změní potravní, klidové a krytové podmínky. Rovněž výrazně klesne úživnost honitby. Na zvěřních políčkách proto osejeme podzimní směsky, na loukách sečeme druhé seče. Seno dobře usušíme a uskladníme. Bažantům do zásypu předkládáme pozadky, plevy, sklizňové odpady obohacené o semena jiných rostlin nebo zlomkové obilí. Včasným přikrmováním předejdeme roztoulání bažantů po okolí. Zajíce v této době přikrmujeme především dužnatým krmivem (řepa, mrkev).
Na strništích a volných plochách po sklizni řepky a obilovin si můžeme udělat objektivnější obraz o stavu drobné zvěře v honitbě a případně po dohodě s držitelem honitby a orgánem státní správy myslivosti plán upravit. Myslivecký hospodář v průběhu srpna připraví organizaci prvních společných lovů na divoké kachny, vede běžné záznamy mysliveckého hospodaření v honitbě a podle dispozic orgánů státní správy podává hlášení.
Srpen v myslivosti
Pokud to počasí dovolí, na polích v srpnu pokračuje sklizeň obilnin. Ta letošní je v některých regionech o dva týdny zpožděná, což se výrazně projeví i na kvalitě produkce. Deštivé počasí způsobuje napadení nesklizených obilnin černěmi (houbami rodu aspergillus, cladosorium,…) a postupně ztrácí kvalitativní ukazatele. U sladovnického ječmene dochází ke ztrátě barvy, poklesu obsahu škrobu, poklesu klíčivosti a k porušení enzymatického aparátu, který je nutný pro sladování ječmene. U pšenice a žita dochází rychle k ztrátě objemové hmotnosti a pádového čísla, které jsou důležitými výkupními parametry. Sklizní se zvěři i dalším volně žijícím živočichům ve velmi krátké době změní potravní a krytové podmínky. Po přejezdu kombajnu se pole poskytující dříve dostatek klidových a potravních možností rázem mění na „potravní poušť“, bez zdroje pastvy, krytu i vody pro zvěř. Sláma je za kombajnem většinou ihned drcena a rozmetena na pole a krátce na to je provedena podmítka, která zapraví do půdy slámu a zlikviduje poslední zbytky možné pastvy pro zvěř. To předznamenává počátek intenzivnější péče myslivců o zvěř. Již v srpnu platí stará zásada: „Poslední snop z pole, první zrno do zásypů“, tedy po žních je nutno začít s přikrmováním spárkaté přežvýkavé zvěře, protože ta má v tomto období přizpůsobený trávicí systém pro trávení škrobnatých zrnin. Letošní sklizeň obilnin bude dobrá a obilní zadiny pro zvěř bude dostatek. Důležitá je však kontrola kvality krmiv. Obilí nesmí být vlhké (vlhkost do 14%) nebo zaplísněné, protože pak obsahuje i nebezpečné mykotoxiny, které zvěři následně způsobí závažné zdravotní problémy včetně poruch plodnosti. Při kombajnové sklizni a sběru slámy dochází k velkým škodám na drobné zvěři. Na tichých procházkách přírodou můžeme ještě začátkem srpna pozorovat končící srnčí říji, teritoriální chování srnců a jejich vzájemné potyčky. Po ukončení srnčí říje začíná lov silnějších trofejových srnců. Od 1. 8. začíná doba lovu zvěře vysoké, mufloní, jelena siky, dospělé zvěře černé nebo holuba hřivnáče. Od 16. 8. pak dále zvěře daňčí, siky Dybovského a všech našich husí. U jmenovaných druhů spárkaté zvěře se myslivci věnují výlučně průběrnému odstřelu samců I. věkové třídy a nevodících samic. Černá zvěř přechází z pšeničných polí do kukuřičných lánů, ve kterých je prakticky nelovitelná až do sklizně. Okresní myslivecké spolky ČMMJ pořádají zkoušky lovecké upotřebitelnosti pro lovecké psy. Myslivci do přírody vypouštějí odchované bažanty a koroptve a dále provádějí monitoring zdravotního stavu volně žijících ptáků, a případné odchylky či úhyny okamžitě hlásí veterinářům. Při teplém počasí se často u divokých kachen na zabahněných rybnících vyskytuje botulismus, který způsobuje hromadné úhyny. V krajině chybí voda, proto při suchém počasí musí myslivci doplňovat vodu do napajedel. Nedostatek vody v krajině způsobuje i vysokou migraci zvěře, která je jednou z příčin škod na zemědělských kulturách. Na časněji sklizených polích probíhá orba a následné setí ozimé řepky jako hlavní tržní plodiny současnosti. Často jsou osety souvislé plochy přesahující 500 ha, což dokládá nesmyslnost argumentů lobbistů, kteří prosazují snížení velikostí honiteb na 100 ha.
Pokud chceme z prázdninových procházek odcházet z přírody s poznáním, dosyta občerstveni rozmanitostí přírody, nechť nás na našich toulkách provází také ohleduplnost k volně žijící zvěři. Bez jakýchkoliv blokád a demonstrací ekologických aktivistů začali rybáři v některých regionech odstřel zákonem chráněných kormoránů. Již deset let ekologičtí aktivisté tvrdí, že výskyt kalamitně přemnoženého kůrovce na Šumavě již graduje, a ten mezitím způsobil škodu Českému republice jako vlastníku tamních lesů v řádu miliard korun. Ekologové i nadále ochraňují svými těly kůrovcem napadené stromy a prosazují devastaci dalších částí Šumavy.
Srpen je dobou dovolených, a proto musí myslivci dodržovat všechny zásady bezpečnosti při lovu, zejména za snížené viditelnosti - večer a brzy ráno. Nejen s houbaři, ale i s turisty a cyklisty, se můžeme v honitbách setkat na nejneuvěřitelnějších místech a v době, která někdy překvapí. Myslivce by již neměl zaskočit pohled na houbaře procházející temnou lesní houštinou za prvního ranního rozbřesku i za večerního soumraku, kdy jsou podmínky pro sběr hub silně omezeny faktem, že není nic vidět. Houbaření je vášeň, která nedá lidem spát a je nutné s tím počítat.
Poslední snop z pole, první zrno do zásypů. Již v srpnu začínají myslivci přikrmovat zvěř, protože jak tvrdí stará myslivecká zásada „poslední snop z pole, první zrno do zásypů“. Tedy s přikrmováním začít hned po sklizni obilnin. Kombajny rychle sklidí obilní pole s malými ztrátami, slámu rozdrtí, krátce na to následuje podmítka či orba. Pole se tak z velmi úživného prostředí před žněmi rychle proměňuje na suchou potravní poušť, kde zvěř nemá prakticky žádný zdroj potravy, vody a ani úkrytu. V polních honitbách začínají proto myslivci s přikrmováním jak bažantů, tak zajíců. Zejména tam, kde se pěstovaly velké plochy obilovin, řepky a následně bylo pole podmítnuto, je nutné zajícům nabídnout seno a podle možností i dužnatá krmiva, bažantům zasypat přiměřené množství zadiny do zásypů. I když výnosy obilnin nejsou na loňské úrovni, obilí bude dostatek. Důležitá je kontrola kvality. Zrno z polehlého obilí, z opožděné sklizně či vlhké může zplesnivět a obsahovat nebezpečně mykotoxiny. Ty pak mlhou způsobit zvěři vážné zdravotní komplikace od průjmů počínaje, abortus a úhynem konče. Kvalita a způsob uložení obilních krmiv na suchých zastřešených místech musí být důsledně kontrolována. Po vzoru kolegů z Rakouska se rozšiřuje také umísťování napáječek do remízků, do kterých je nutno pravidelně doplňovat vodu, zvláště za teplého počasí.
Velmi pozitivní roli v zajištění potravy pro zvěř sehrávají tzv. „biopásy“. To jsou části pole, které jsou osety speciální směsí plodin (proso, pohanka, jarní pšenice, krmná kapusta, oves, …), která tvoří potravní doplněk k sousední velkoplošně pěstované zemědělské plodině (pšenice, řepka, ječmen). Po dozrání okolní velkoplošné zemědělské plodiny má možnost zvěř najít potravu na „biopásu“.
Po sklizni obilovin z polí je vhodné zasít co nejdříve plodiny na tzv. „zelené hnojení“ (hořčici, svazenku) - tyto plodiny mohou sloužit i jako potrava i kryt pro zvěř. Na políčkách pro zvěř by měly být co nejdříve zasety podzimní směsky. Nejčastěji se používá žito ozimé, žito trsnaté či speciální směsi plodin. Směsku bychom měli volit podle půdy a stanoviště. Na loukách se sklízí otava (druhá seč), která je méně vhodná pro přikrmování zvěře v zimním období, protože obsahuje méně vlákniny. Na polích probíhá setí řepky ozimé. Ve vyšších polohách je dokončována sklizeň pozdních odrůd pšenice, ječmene a žita. Porosty kukuřice po odkvětu ukončují růst a začínají vytvářet palice. Probíhá sklizeň poloraných brambor a máku.
PŘI SKLIZNI DOCHÁZÍ KE ŠKODÁM NA ZVĚŘI
Moderní výkonné kombajny mají vysokou pojezdou rychlost. Žací lišty kombajnů mají záběr až 9m, zvěř reaguje přimáčknutím k zemi a na to doplácí svým životem. Mnoho zvěře zahyne i při sběru slámy. Drobná zvěř ukrytá pod řádkem slámy se cítí v bezpečí. Ve skutečnosti je to past, protože rychle jedoucí sběrací ústrojí lisu nebo sběracího vozu nedá zvěři žádnou šanci. Žně mají i predátoři, protože po sklizni se krajina stává přehlednější a na to doplatí mnoho mláďat zvláště drobné zvěře.
KUKUŘIČNÁ POLE MUSELA BÝT OŠETŘENA PROTI ZAVÍJEČI
Většina porostů kukuřic v teplejších regionech byla ošetřena insekticidy, protože letošní nálet obávaného škůdce zavíječe kukuřičného byl v teplejších regionech nad prahem škodlivosti. Kukuřice a poskytuje i dobrý potravní zdroj pro zvěř a donedávna byla plodinou, kterou nebylo nutné ošetřovat insekticidy. Z pohledu ochrany přírody i zvěře je proto lépe využít moderní způsoby ochrany proti nebezpečnému zavíječi i rozvíjejícímu se bázlivci kukuřičnému bez používání pesticidů díky odolnosti rostlin, což nijak neohrožuje životní prostředí. Zavíječ způsobuje požerky v stéblu a palici kukuřice, které jsou následně napadány fuzariózami a vytváří se v nich nebezpečné mykotoxiny. Díky tomu, že ekologičtí aktivisté v Evropě prakticky zablokovali používání hybridů kukuřice selektivně odolných proti napadení zavíječem kukuřičným, jsou každoročně aplikovány do polí tuny jedovatých insekticidů likvidující absolutně všechen hmyz i necílové organismy, což ukazuje na nesmyslnost argumentů ekologických aktivistů a svádí k myšlenkám, kdo vlastně soustavnou kampaň proti GMO plodinám financuje.
PROJEVŮ BEZOHLEDNOSTI K PŘÍRODĚ PŘIBÝVÁ
Lidem, kteří se starají o krajinu, zůstává rozum stát nad smyslem pořádání hlučných technoparty ve volné přírodě. Technoparty jsou čirým projevem bezohlednosti člověka k přírodě. U technařů bylo zaznamenáno minulosti zaznamenáno pytláctví s odůvodněním, že chtěli vyzkoušet i jiný druh zábavy.
Srnčí říje
Na začátku srpna končí srnčí říje. Srnci již od konce jara srdnatě hájí své teritorium a pravidelně obchází hranice a zanechávají pobytové stopy, jako je hrabánkování a strouhání aby tak do období rozmnožování měli co největší pravděpodobnost zanechat potomstvo. Hrabánkování srnec vytváří kopítky na hranicích svého teritoria, zvláště na okrajích luk a lesa. Při hrabání zůstane na místě i pachová stopa, kterou srnec musí pravidelně obnovovat. Dalším dobře viditelným projevem je strouhání stromků. To srnec provádí parůžky, kterými strouhá mladé stromky na okraji lesa. Tím zvýrazňuje svoji přítomnost a upozorňuje případné vetřelce, že tato oblast je již obsazena. Na přítomnost soka i člověka reaguje silným bekavým zvukem, se který můžeme zaslechnout prakticky kdekoliv. Pokud zjistí teritoriální srnec vetřelce (slabšího srnce) ve svém teritoriu, okamžitě se snaží ho vyhnat za hranice svého území. Při naší tiché procházce přírodou pak můžeme spatřit, jak slabší srnec utíká před silnějším, který ho pronásleduje a pochvíli se silnější vrací a ozývá se mohutným hlasem (bekáním).
Pokud vstoupí do teritoria přibližně stejně silný srnec, dochází k nelítostnému souboji. Před soubojem se nejprve poměřují hlasem a pohledem, a pokud ani jeden neustoupí, dochází k souboji. Souboj však může končit až smrtí jednoho z nich. Záleží na poměru kondice a síly obou soupeřů, a také na postavení a ostrosti parůžků. Ostrý parůžek totiž může dopomoci k vítězství i slabšímu srnci, ovšem takového jedince by správný hospodář neměl v době říje v honitbě mít, protože na takové „škůdníky“ je mimo jiné zaměřen lov již od poloviny května.
Teritoriální srnci jsou nejsilnější jedinci, kteří tvoří základ chovu, a je snahou myslivců, aby právě tito silní jedinci zanechali co nejvíce potomstva, a proto je myslivci v tomto období zásadně neloví pod přísnými sankcemi.
Srnčí říje se projevuje zvýšeným pohybem srnčí zvěře. Proto by měli v tomto období zvýšit svoji pozornost hlavně řidiči. Je poměrně častým jevem nenadálé vběhnutí srnců do vozovky, na což doplácí mnoho řidičů poškozením svého vozidla. K velké škodě dochází také na srnčí zvěři, protože drtivou většinu srážek nepřežije. I když po střetu s vozidlem odběhne a nejeví žádné známky zranění, umírá krátce na to v houštině na vnitřní zranění. Řidiči jedoucí vyšší rychlostí prakticky nemají možnost zabránit střetu se zvěří, proto je na místě dodržovat přiměřenou rychlost a svou ostražitost zvýšit zvláště v lesních úsecích.
LOVIT SE MUSÍ BEZPEČNĚ.
V srpnu začíná doba lovu řady druhů naší spárkaté zvěře (vysoké, sičí, daňčí, mufloní a dospělé zvěře černé). Pozornost průběrného odstřelu zaměřujeme zejména na samčí zvěř I. věkové třídy a na nevodící laně a muflonky. Začátek srpna využijeme ještě k lovu dospělých, trofejových srnců, ale to až těsně po říji, kdy nejkvalitnější srnci zanechali potomstvo. Na strništích po obilninách a řepkách zle lovit černou zvěř, která byla zvyklá chodit do obilí a několik dnů po sklizni chodí stále stejnou cestou. Předmětem lovu by měli být především selata a lončáci. Zásadně se neloví samostatné kusy. Jsou to zpravidla kňourci, kteří se oddělili od tlup, příliš neškodí a budou tvořit základ sociální struktury populace.
Srpen je dobou dovolených, a proto musí myslivci dodržovat všechny zásady bezpečnosti při lovu, zejména za snížené viditelnosti - večer a brzy ráno. Nejen s houbaři, ale dnes i s cyklisty, se můžeme v honitbách setkat na nejneuvěřitelnějších místech a v době, která někdy překvapí. Myslivce by již neměl zaskočit pohled na houbaře procházející temnou lesní houštinou za prvního ranního rozbřesku i za večerního soumraku, kdy jsou podmínky pro sběr hub silně omezeny faktem, že není nic vidět. Houbaření je vášeň, která nedá lidem spát a je nutné s tím počítat.
PRÁCE MYSLIVECKÉHO HOSPODÁŘE.
Myslivecký hospodář vede záznam o hospodaření v honitbě, evidenci o ulovené zvěři, o vydaných plombách a podává hlášení dle dispozic státní správy myslivosti.
Myslivecký hospodář pokračuje ve spolupráci se zemědělci na vyhánění zvěře z polí před sklizní, aby nedocházelo ke zbytečným ztrátám na zvěři. Uživatelé pozemků by měli informovat myslivce o plánované sklizni pícnin, aby mohli myslivci zajistit projití porostů a vyhnání zvěře. Otavy na loukách sice nejsou tak vysoké, zvláště při letošním suchém počasí, nicméně pojezdová rychlost žacích strojů při sečení je tak vysoká, že přesto hrozí zvěři zranění i smrt. Nejúčinnější metodou zabránění škod na zvěři je vyhánění zvěře z porostů před sečením myslivcem s pomocí lovecky upotřebitelného psa v kombinaci s pachovými či optickými plašiči. Sklízeče píce musí být ze zákona vybaveny platičem zvěře, tato povinnost není ze strany zemědělců dodržována.
Co dalšího se děje v honitbách?
V první polovině srpna:
- končí srnčí říje
- probíhá kaňkování kun
- odlétá rorýs obecný
- dozrávají ostružiny
- na polích se dokončuje sklizeň obilnin, dokvétá slunečnice, kukuřice začíná vytvářet palice, probíhá orba časněji sklizených polí pro setí ozimé řepky
- včelaři vytáčejí kvalitnější tmavý (lesní, medovicový) med
- rybníkáři intenzivně přikrmují ryby v nádržích a rybnících
- v lesích jsou odstraňovány polomy z letních vichřic
V druhé polovině srpna:
- odlétá ťuhýk obecný a čáp bílý
- na polích se seje řepka ozimá, probíhá sklizeň slámy obilovin, podmítka či seťová orba pro ozimé obiloviny, probíhá desikace porostů máku, probíhá sklizeň poloraných odrůd brambor a máku
- na zaseté pole řepkou se aplikují herbicidy
- vychází deváté číslo časopisu Myslivost s novými informacemi v myslivosti
SRPNOVÉ pranostiky
O sv. Bartoloměji zchladí jelen vodu. Na sv. Bartoloměje jelen prvně zapěje.
Srpen začíná, co červenec končil.
Co červenec neuvaří, srpen nedopeče.
I když ze strnišť občas fučí, horko nás přece jen mučí.
Když fouká v srpnu severák, bude dlouho pěkně pak.
Mlhy na lukách, potocích a řekách v srpnu zvěstují a trvalé počasí.
Když je v srpnu ráno hodně rosy, mají z toho radost vosy.
Srpen k zimě hledí a rád vodu cedí.
Když v srpnu moc hřímá, bude na sníh bohatá zima.
Moc hub srpnových - moc vánic sněhových.
Stětí sv. Jana, přestávají již parna.
