Datum: 17.12.2009

Téma Střední Morava - Je to pták velký asi jako kavka s nádherným zbarvením. Jeho azurově modré tělo umocňuje červenohnědý hřbet, který doplňuje pravoúhle zastřižený ocas, dlouhá křídla a silný zobák. Při zpěvu vydává drsné zvuky: krak, krak, krak. Málokdo si však pod tímto popisem představí mandelíka. Je to pochopitelné, protože mandelík hajní už mnoho let na střední Moravě není. Zmizel, stejně jako mnoho dalších živočichů a rostlin. Podle Zprávy o stavu přírody a krajiny, kterou nyní vydalo ministerstvo životního prostředí, však v zemi vyhynulo mnohem více živočišných i rostlinných druhů. Píše se v ní dokonce, že v České republice vymřelo či vymizelo 84 druhů hub, 27 mechorostů, 118 rostlin, 627 bezobratlých a 22 druhů obratlovců. A vlastně přestává postupně platit, že území České republiky je v rámci evropských měřítek druhově rozmanité. Bohužel se to týká rovněž Olomouckého kraje. "Ještě před lety byl mandelík běžně k vidění například v rezervaci Království u Grygova nebo v lokalitě Žebračka u Lipníka nad Bečvou. Ale pak najednou zmizel. A nejen on," říká přerovský ornitolog Adolf Goebel. Pokračování na straně C3 SMUTNÉ STATISTIKY Ministerstvo životního prostředí vydalo zprávu o stavu přírody a krajiny. V České republice vymřelo či vymizelo 84 druhů hub, 27 mechorostů, 118 rostlin, 627 bezobratlých a 22 druhů obratlovců. Smutné statistiky platí i pro Olomoucký kraj. Pokračování ze strany C1 Spolu s mandelíkem se začíná vytrácet mnoho dalších ptáků "Na rybnících střední Moravy budete jen stěží hledat racka chechtavého, poláka malého, kolihu velkou, ostralku štíhlou, potápku černokrkou a další druhy ptáků," vyjmenovává Goebel. U dalších druhů odborníci zaznamenávají mnohem menší výskyt než v minulých letech. Intenzivní zemědělství vyhání ze střední Moravy například čejku chocholatou, koroptve, a je už patrné, že nad rybníky létá mnohem méně racků chechtavých než dříve. "Vpřípadě racků si to vysvětlujeme tak, že jim mizí potravní nabídka. Zemědělství se čím dál více chemizuje a obživu nenacházejí ani v rybnících, které vždy rybáři totálně vyloví," vysvětluje. To potvrzují i na ministerstvu životního prostředí. "Ve srovnání počtu ptáků, vycházející z jejich stavu na začátku 80. let vyplývá, že množství lesních druhů je dlouhodobě stabilní, zatímco trend ptáků zemědělské krajiny je opačný. U některých konkrétních druhů, zejména polních, je úbytek velmi dramatický (pozn. např. čejka chocholatá 91 %, koroptev polní 82 %)," popisuje zpráva. Jako hlavní příčiny jsou na jedné straně intenzifikace zemědělství a na straně druhé zarůstání ponechaných neobhospodařovaných ploch. "U druhů vázaných na vodu se projevuje intenzivní využívání rybníků, v jehož důsledku ubývají některé vodní a mokřadní druhy. Odstraňováním břehových porostů jsou likvidována vhodná hnízdní stanoviště, stoupající úživnost rybníků vlivem přihnojování zhoršuje potravní nabídku i orientaci ptáků pod vodou," je uvedeno v dokumentu. Další hrozba: plné silnice Zatímco ptákům často nesvědčí málo rozmanitá příroda a obrovské lány, na kterých se pěstuje jedna plodina, fakt, že z kraje mizejí žáby a další obojživelníci i některé druhy zvěře, mají podle přírodovědců zase na svědomí hodně frekventované silnice. A hlavně dálnice. Podle odborníků jsou pro živočichy betonové cesty často nepřekonatelnou překážkou. Když se stavěla například rychlostní cesta z Vyškova, přes Prostějov do Olomouce, nevědělo se o tom, jaký problém může migrujícím živočichům způsobit. "Žádné průchody jako nyní se na ní nebudovaly. V Olomouckém kraji je v tomto ohledu situace horší než na Vysočině, protože tam třeba dálnice překlenuje mosty některá údolí a zvěř tak má k pohybu mnohem lepší podmínky," uvedl Václav Hlaváč z Agentury ochrany přírody a krajiny v Havlíčkově Brodě, který na toto téma zpracovával studii. To však není případ jen starších cest. Když nedávno Ředitelství silnic a dálnic otevíralo moderní dálnici z Lipníka na Ostravu, stěžovali si ochránci přírody, že v úseku u Podhoří u Hranic nepostavilo ekodukt, který měl zajistit migraci velkých savců Moravskou bránou. Podle přírodovědců je okolní krajina právě v tomtomístě nejlépe průchodná. Přes nově postavenou bariéru se však migrující vlci, rysi nebo další savci nedostanou. "Dálnice vytváří zvířatům totální bariéru, nemohou migrovat, zmenšuje se jejich prostor pro život a zhoršuje se tak jejich stav. Zvěř je náchylnější na infekce, je více vystresovaná a ani jejím genům to nesvědčí, protože se páří v malé skupince mezi sebou. V budoucnu to může mít velmi vážné důsledky," varuje Hlaváčův kolega z Agentury ochrany přírody a krajiny Stanislav Koukal. Například Mojmír Vlašín z Ekologického institutu Veronica ovšem tak docela se závěrem zprávy, že životní podmínky zvířat zhoršuje budování nových silnic a drobení krajiny, nesouhlasí. "Ono to s jejich stavbou není až tak dramatické. Zajímalo mne, kolik kilometrů silnic za posledních padesát let přibylo, a ze statistických údajů vyplynulo, že se v podstatě jejich délka zvětšila jen o jedno procento. Postavily se sice nové, ale na druhé straně některé zanikly a jiné zase narovnaly a tím i zkrátily. Příčinu vidím spíš v tom, že se za to půlstoletí šedesátkrát zvýšil počet aut," míní Vlašín. Podle něho se nebezpečné pro živočichy staly i okresní silnice, protože už dávno neplatí, že po nich přejede denně jen pár aut. Zatímco omezení aut není příliš reálné, úbytek zemědělské půdy by si podle něj měl kraj přece jen více hlídat. "Dodnes se stává, že stát vyjme sto hektarů půdy nejvyšší kvality na stavbu obchodního areálu nebo silnice. To je přímo katastrofální," hodnotí Vlašín. I to potvrzuje zpráva ministerstva, podle které od roku 2000 každý den v České republice ubývá 10,7 hektaru zemědělské půdy. Tento trend má přitom stoupající tendenci. Zhoršuje se tak schopnost krajiny zadržovat vodu. Ubývá rysů. Ale i hub Jiná situace je na Jesenicku. Přes zdejší chráněné lesy sice silnice nevedou, počty zdejších rysů však rovněž rapidně klesají. Zatímco ještě před dvaceti lety se stalo, že se rysí rodinka zatoulala až na Kralický Sněžník, dnes je tam neuvidíte. "Pracovníci CHKOteď v Jeseníkách napočítali dva až čtyři kusy, zatímco na konci osmdesátých let jich bylo dvacet," říká vedoucí olomoucké Agentury ochrany přírody a krajiny Jiří Šafář. I v tomto případě za to může člověk. "Je prokázané, že za úbytkem rysů stojí hlavně pytláci,"vysvětluje Šafář. Ztrácejí se ale i některé houby. Kácení původních, v tomto případě dubových a borových lesů způsobilo například to, že dnes na Olomoucku, Přerovsku ani Prostějovsku nenajdete některé hřiby. "Úplně vymizel hřib borový. V kraji ale nerostou i další hřiby - bronzový, královský a satan," říká Jiří Polčák z přerovského mykologického klubu. Na pomezí střední a východní Moravy jeho kolegové několik let nemohou narazit ani na stročkovec kyjovitý či kyj uťatý. "Tyto houby byly dříve běžné a nyní už jsou vzácné. Domníváme se, že za jejich ústup může kácení jedlových porostů," míní Polčák. "Na rybnících budete jen stěží hledat racka chechtavého, poláka malého, kolihu velkou..." ornitolog Adolf Goebel "Pracovníci CHKO teď napočítali dva až čtyři kusy rysů, zatímco na konci 80. let jich bylo dvacet." Jiří Šafář * Příroda v kleštích Co říká zpráva Olomoucký kraj patří k oblastem s průměrným znečištěním ovzduší. Limit pro přízemní ozon je stále překračován v takřka celém Česku. V roce 2008 to bylo na 94 procentech území, na kterém žije 69 procent obyvatel. V roce 2007 na 97 procentech území. Klesá početnost druhů ptáků, hlavními příčinami je intenzifikace zemědělství, nová výstavba - a tedy "drobení" krajiny. Nedaří se snižovat spotřebu průmyslových hnojiv a přípravků na ochranu rostlin. Vysoká spotřeba agrochemikálií představuje riziko pro kvalitu půdy i vody. Roste spotřeba materiálu, ročně o 1,5 procenta. Navíc stoupá materiálová závislost na zahraničí, která v roce 2007 činila 32 procent (data za rok 2008 nejsou k dispozici). Je to zejména důsledek růstu spotřeby ropy a zemního plynu, u kterých je naše země téměř plně závislá na dovozu. Roste podíl zastavěných ploch na úkor ekologicky příznivějšího využití krajiny. Češi i Moravané produkují stále více odpadů, v letech 2007 a 2008 stoupla jeho produkce meziročně o šest procent. U nebezpečného odpadu dokonce o sedm procent. V období 1980 až 2005 klesl v Česku podíl dopravou nerozdělené krajiny z 81 na 64 procent rozlohy. Tento trend stále pokračuje a ohrožuje tak existenci významného počtu druhů. Na silnicích ročně zahyne na 570 tisíc zajíců, 52 tisíc srnců, 350 tisíc ježků, 70 tisíc bažantů a 50 tisíc kun. Česká republika je z hlediska počtu vyskytujících se druhů (doposud zaznamenáno přibližně 80 tisíc druhů) relativně bohatá. Třetina druhů je však na území Česka hodnocena jako ohrožená a stovky druhů u nás již vymřely či vymizely (84 druhů hub, 27 mechorostů, 118 cévnatých rostlin, 627 bezobratlých, 22 obratlovců).